Stala se někde chyba?

15.10.2020

Čísla s počty nakažených koronavirem letí nahoru, z médií se ozývají nejrůznější katastrofické předpovědi. Je čas se na vše opět podívat z energetického pohledu a nahlédnout za oponu toho, co se na první pohled odehrává.

Pokud jste četli naše příspěvky z jara, víte, že jsme se snažili lidem ukázat, že energie, která přichází v podobě koronaviru, je velkým impulzem ke změně, velkou příležitostí. Z tohoto pohledu je úplně jedno, jestli tento druh koronaviru pochází přímo z přírody, nebo byl vytvořen uměle  a následně unikl. Podstatné je pouze to, že se to stalo proto, že jsme to jako lidstvo na nějaké úrovni chtěli, že jsme po tom už dlouho volali.

Teď možná nevěříte svým očím a říkáte si, že jsem se zbláznila, protože si neumíte představit, že by si někdo normální  (psychopaty nepočítám) něco takového přál. Ale ano! Přál. Jen samozřejmě ne v této podobě. 

Jen si vezměte, kolik lidí vnímá svoji situaci jako bezútěšnou a volá po různých společenských změnách, kolik lidí se snaží zastavit klimatické změny a zabránit ekologickým katastrofám, kolik lidí touží po energetickém vzestupu a Nové Zemi, kolik lidí třeba "jen" touží po síle a úspěchu... A to nepočítám různé náboženské fanatiky přivolávající konec světa, příchod Spasitele a kdoví co všechno ještě.

I když se záměry a touhy všech těchto lidí pravděpodobně v detailech liší, shodnou se určitě v tom, že současná podoba společnosti nenabízí uspokojivé řešení mnohých problémů a že je potřeba silných impulzů, které rozhýbou to, co by se za normálních okolností nezměnilo, protože jedna věc je silně zaklesnutá do druhé a jednoduchá řešení, zdá se, neexistují.

Dvě světové války v minulém století nás dostatečně poučily, že tudy cesta nevede, a tak se většina lidí snaží chovat v rámci možností rozumně. To ale nic nemění na tom, co skutečně cítí, co si myslí, po čem touží a co mají ve svém nevědomí. 

Asi si říkáte, že to tak přece bylo vždycky. Inu..., bylo, i nebylo.

Za prvé je třeba si uvědomit, že je nás čím dál víc. Údaje z července 2020 uvádí, že na Zemi je 7,7 miliard lidí. Jen pro srovnání: v době Ježíšově, tedy kolem roku 0, bylo na Zemi podle odhadů pouze 200 milionů lidí. A k roku 1750, kdy začínají být k dispozici přece jen spolehlivější data, uvádí Wikipedie necelých 800 milionů lidí.

Už chápete, kam tím mířím? Všichni tvoříme svými myšlenkami. Všichni máme nějaké představy, plány, touhy... A každý, komu se podaří získat na svou stranu velkou skupinu lidí a sjednotit je v nějakém postoji, hýbe realitou. Vědomě, či nevědomě. Současné informační technologie a propojení světa skrze média tomu nahrává a je v tomto směru mnohem nebezpečnější, než mnohé vojenské zbraně. Už není třeba bojovat na bojištích, protože se rozhoduje na poli informací. Už se sami nemusíte ani hnout, abyste něco rozhýbali a ovlivnili.

Za druhé si dovolím opět připomenout to, co jsem už zmiňovala v předchozích článcích (naposledy v Žít, či přežívat?), tedy, že síla našich myšlenek v posledních letech neuvěřitelně roste. Nejvíce sice energeticky rostou ti, kteří jsou otevření, nicméně ti ostatní díky kolektivním energiím rostou určitým způsobem také, byť nevědomě. 

A jak už jsem psala minule, problém je trošku i v tom, že ti duchovně otevření mají dlouhodobě tendenci energeticky "poletovat" mimo tuto realitu, to, co se děje v běžném životě často nevnímají (někdy dokonce záměrně) a ponechávají tuto realitu s jejími " nízkými" starostmi a pohnutkami těm ostatním. Myslí si, jak na to vyzráli, jak už jsou nad tím, jak se z nich stali lepší lidé..., než je to obloukem dožene, protože je ta realita, kterou opustili, dříve nebo později začne tahat za nohu z obláčku dolů. A to se teď začíná dít.

Pokud se tolik lidí nezajímá o politiku, nesleduje zpravodajství, nechodí k volbám a distancuje se všelijak od tohoto světa, nemůžeme se pak divit, jaké postoje, pohledy na život a jaká řešení získávají ve společnosti převahu a moc rozhodovat o osudu nás všech. 

Z čistě energetického hlediska to funguje takto: pokud se něčeho energeticky vzdáš, oddělíš se od toho, ztrácíš na to přímý vliv. Jinými slovy: pokud vysíláte jakékoliv záměry vůči něčemu zvenku, jsou mnohem méně účinné, než když měníte cokoli zevnitř, cokoli svého. Pokud se přihlásíte energeticky k tomu, že toto je vaše země, vaše vláda, vaše zdraví, vaše svoboda, vaše tvorba..., o kterou se jedná, a stanete se součástí společné tvorby všech, máte mnohem větší šanci cokoli ovlivnit. Buďte proto součástí života, neizolujte se, ale naopak propojujte, co se dá.

Tak, a teď si řeknete, že vás nabádám k porušování vládních nařízení. Nenabádám, protože vím, že by to bylo okamžitě použito proti mně :-)  A naštěstí ani nemusím, protože i za současných podmínek zbývá pořád ještě spousta možností, jak se propojovat. Jak jste pochopili, jde hlavně o vnitřní postoj. 

Povede vás to k mistrovství. Jde o to najít polohu, jak být součástí, nedistancovat se, nevzdávat se vlastní síly ve prospěch jiných, postavit se sám za sebe, a přitom se nenechat zatáhnout do detailů, šarvátek nebo strachu.

Ale zpátky k tomu, co bylo řečeno na počátku. Energie koronaviru je velkou příležitostí ke změně. Je to silná zdrojová energie v koncentrované podobě. V podobě, která tady (minimálně hooodně dlouho) nebyla. Může nás smést, ale může nás i povznést, pokud se nám podaří ji integrovat. 

Bohužel v tuto chvíli převládl pohled těch, kteří mají strach a kteří dávají přednost zkušenostem, lineárnímu myšlení a matematickým vzorcům. Oni jsou teď ti, kdo nás nutí žít jejich verzi, jejich příběh.  Potřebují dokázat svou důležitost a pravdu, nesnaží se vidět širší souvislosti. Jsou jako lékaři, kteří léčí jednu nemoc, jeden orgán, a přitom vedlejšími účinky ničí zbytek organismu. Nebo jako zemědělci pěstující řepku, a přitom likvidující krajinu.

A to je důvod, proč se epidemie šíří i přes všechna opatření. Nepřihlíží se k tomu, co je nosné, vládní opatření nejsou vyvažována jinými hodnotami, neposiluje se to, co je důležité pro další život. Živnostníci, podnikatelé a umělci jsou stavěni proti zbytku společnosti. S dětmi a starými lidmi se zachází jako s věcmi, které je možno podle potřeb těch důležitých různě přemisťovat. Prezident a členové vlády nejsou schopni se k lidem chovat s úctou a posílit jejich nejlepší vlastnosti či pocit sounáležitosti (který by mimochodem zvedl energii jako na jaře). Není tu vůle hledat společně komplexní řešení, není možná diskuze, protože každý, kdo má trochu jiný pohled, je hned očerňován. 

Zákaz všemožných kontaktů a aktivit pomalu a jistě vede k tomu, že klesá energie, chuť do života a pocit, že to zvládneme. Protože pokud jsme dohromady, můžeme násobit energii, mohou vznikat nové možnosti, zkrátka jsme silní. Ale každý zvlášť, v oddělenosti, postavení jeden proti druhému, jsme skutečně velmi slabí a ohrožení. A strach svírá a dělá energii koronaviru znovu intenzivní a rychlou.

Ukazuje se, že si jako společnost ještě musíme uvědomit mnohé a ujít nějakou cestu směrem  důstojnosti a ke schopnosti vidět skutečné hodnoty. Nicméně já věřím tomu, že to všechno, čím teď procházíme, jednoho dne zúročíme. Tak jako jsme zúročili léta komunismu.

A to, že prezident, vláda ani žádná jiná autorita teď není schopna spojit národ v jednotném postoji neznamená, že je situace ztracená. Jen je to na nás samých. Jako už mnohokrát. 

A proto nepodléhejte strachu, ale otevřete se, spojujte se, sdílejte, komunikujte, zajímejte se o sebe a o dění, povzbuzujte se navzájem, jak je to jen možné. A cesty se vytvoří. 


© Iva Uhlířová, 2020. Text smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě a s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.