Semínko ještě není strom

Všichni ví, že z každého semínka nevyroste silný a zdravý strom a že na každém stromě nevyrostou plody. V životě semínka je totiž spousta výzev a vlivů, které mohou způsobit, že z něj nevyroste vůbec nic, nebo že stromek bude slabý či křivý. 

Málokdo si ale uvědomuje, že stejné je to s lidmi. Máme v sobě božský potenciál, jsme "božími dětmi", jak hlásají některá náboženství, ale to ještě neznamená, že máme právo automaticky sklízet plody, které rostou na božském stromě. Spousta lidí žije v hlubokém přesvědčení, že má právo na to či ono. Někteří to vyžadují od svých blízkých či od státu, jiní se modlí k Bohu nebo žádají naplnění svých potřeb od Vesmíru. 

Dneska se mi opět připomněl chronicky známý příběh o Adamovi a Evě a o tom proklatém jablku. Kdo mě znáte, víte, že už jsem se o něm při různých příležitostech zmiňovala. Je to evidentně tak zásadní a mnohovrstevnatý příběh, že stále odkrývá další a další poučení.

Vnímám Ráj jako krásnou, Bohem nově stvořenou realitu, kde je vše čisté, vše spolu komunikuje, spolupracuje, ladí. Jsou zde i nové bytosti, které můžeme považovat za své předchůdce. Vše bylo stvořeno jako dokonalé, nikomu nic nechybí, život zde je lehký. A bylo by to tak i nadále, kdyby se do Ráje nevplížil had a nepřesvědčil Evu s Adamem, aby si utrhli jablko ze zakázaného Stromu Poznání. 

Ten příběh se až příliš podobá tomu, co nám vyprávějí duše o minulosti této části vesmíru, a možná si z úvodní přednášky pamatujete, že jsme zmiňovali bytosti, které vstoupily do této reality z jiného časoprostoru,  způsobily tím energetický propad a nastartovaly tak vývoj úplně jiným směrem.

Už dříve jsem zdůrazňovala, že ten příběh vůbec není o vině, hříchu či trestu, jak se nám tady mnozí v minulosti snažili namluvit. Je to jen popis energetických zákonitostí, které díky němu můžeme lépe pochopit.

Adam a Eva jen symbolizují bytosti, které byly na energetické úrovni ještě dětmi. Byli to malí Bohové, ale nezkušení. Žili v harmonii a neznali nic jiného. Právě ta jejich čistota a absence jakéhokoliv negativního prožitku byla příčinou toho, že nerozpoznali rizika toho, k čemu je had navádí. Jako když si malé dítě vezme bonbonek od hodného pána na ulici, ze kterého se pak vyklube nebezpečný padouch. Čistota a nezkušenost ale není hřích. 

Taky proto je Bůh nikdy nepotrestal. I když to tak mohlo být zpětně chápáno. To, co následovalo, byly totiž jen energetické zákonitosti. Ten had totiž tyto důvěřivé a nezkušené bytosti přiměl k tomu, aby ochutnaly ze stromu, ze kterého ne náhodou mohl jíst jen Bůh. Ne proto, že by byl hamoun, který se nechce rozdělit, nebo se chce povyšovat, ale proto, že on jediný byl poznání s tím spojené schopen unést. 

Had tak Adama a Evu navedl, aby si vzali něco, na co sice měli teoreticky jako boží děti právo, ale nedospěli natolik, aby s tím uměli naložit. Na Adama s Evou tak logicky bylo to, co díky jablku uviděli, moc. Nebyli na to připraveni, nerozuměli tomu a vyděsilo je to. Jako když malému dítěti pustíte film pro dospělé. Do té doby žili ve stabilním a bezpečnému prostředí.  A najednou uviděli, že vše je relativní. Ztratili pocit bezpečí a propadli panice a úzkosti, protože neměli v sobě nic, o co by se mohli opřít. Nebyli si ještě dostatečně vědomi svého potenciálu, neměli zkušenosti, neměli božský nadhled. V té bolesti a strachu se skryli (fíkový list jako oddělení od Boha) a energeticky se Bohu vzdálili (Bůh je hledal, volal je). Čím více si uvědomovali, co se jim stalo, co udělali, tím více se zavírali a energeticky se propadali. Až se ocitli v energetické hladině, kde už byl život těžký a zůstali na všechno sami.

Stejný příběh prožívají děti během dospívání, kdy se z opečovávaného, chráněného dítěte stává samostatný jedinec, který se na sebe více a více dokáže spolehnout. Pokud se to děje postupně, je vše v pořádku a mladý stromek sílí s každou výzvou, se kterou se vypořádá. Pokud ale přijde nečekaná vichřice, na kterou není připraven, může ho to zlomit. Koneckonců i my všichni ten příběh prožíváme znovu, když se musíme vypořádávat s takovými událostmi jako je Covid-19 nebo válka na Ukrajině.

Jediné řešení je ale projít tím, neschovávat se, ale naopak se otevřít, aby vás Bůh viděl (otevřít se své vysokovibrační duši). Je třeba vyrůst a dospět tak, abychom si s tím vším dokázali poradit. Návrat k Bohu vlastně znamená vyrůst do božské úrovně vědomí, aby už nás nic nezraňovalo, nestrašilo, nezpochybňovalo, abychom nebyli obětí okolností. Ale pozor, nemyslím tím žádný únik z této reality. Strom Poznání, který musíme vypěstovat, roste ze země do nebe.

Je běžné, že mnoho lidí touží sklízet plody, ale není ochotno čekat, až vyroste strom. Mnozí v touze po božských jablkách ženou život kupředu, tlačí na sebe nebo hledají zkratky a rostou pak rychle. Chtějí být dospělí, silní, mocní, bohatí, chytří. Jsou ale vratcí a při prvním větru to neustojí (jako smrky). Jiní jsou zase tak dole, že se ani nepokoušejí růst, jen kradou a nahlodávají cizí jablka, chlubí se jimi a předstírají, že jsou nahoře. Vím, že kolikrát je to tak, že ti, kteří zahradničí na zahradě svého života zodpovědně a poctivě, bývají vnímaní jako ti méně schopní, nebo dokonce hloupí. Přesto věřte, že čas vždy ukáže pravdu.

Proto nepodléhejte, pokud se vám zdá, že se vám nedaří, že se ve vašem životě věci nemění tak rychle, jak byste chtěli. Nenechejte se zmást, pokud máte pocit, že vás ostatní předběhli. Třeba  z vás roste stabilní a dlouhověký dub, který tu zůstane stát, až vítr a kůrovci protřídí řady rychle vyrostlých smrků. 

© Iva Uhlířová, 2024.

Článek je určen primárně pro absolventy našich přednášek a seminářů, kde všechny výše užívané pojmy blíže vysvětlujeme. Smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě, s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.