Krize vytváří krizi

Často přicházejí lidé s nějakými problémy a tlačí na nás, abychom jim pomohli. Chtějí výjimky a rychlá řešení. A my je většinou odmítáme a odkazujeme je na standardní postup, jakým přistupujeme ke všem ostatním. Ne, není to bezohlednost, je to nutnost. Nechceme se totiž nechat vmanévrovat do iluze krize. Už dávno jsme pochopili, že bychom jim tím ve skutečnosti vůbec nepomohli a nás by to jen stáhlo dolů. Modus krize totiž jen plodí další krizi a požírá všechny, kdo mu skočí na lep.

Ano, současná společenská situace by se mohla nazvat krizí. Covid-19, války, inflace a zdražování... Také spousta lidí prožívá krize v soukromém životě. Vnímám to také a nechci v žádném případě zpochybňovat či zlehčovat náročnost všech těchto situací a výzev.

Problém je ale v tom, že pokud přijmeme režim krize, automaticky máme tendenci soustředit se na to, co si myslíme, že nám v krizi pomůže. Ostatní věci v životě jdou stranou. Není na ně čas, prostor, síla, nálada. A soustředíme se jen na to, co je podle nás nutné, zkrátka to, co si myslíme, že nás v krizi udrží nad vodou nebo nás z krize dostane. Jenomže to je právě ta past. V tu chvíli se totiž prostor zúží, žijeme jen v základním režimu a s klapkami na očích. Do popředí vystupují naše zděděné zkušenosti, vzorce, prostě se aktivuje to, co pomohlo našim předkům přežít. Jinými slovy - ke kormidlu se dostává to staré a omezené v nás, a to nové nejsme ochotni a schopni vidět.

Řekněme si to ale na rovinu: Přežít ještě neznamená dostat se z krize. Přežít znamená opravdu JENOM přežít. Je to volba krátkodobých řešení, která nám mají pomoci dostat se z nejhoršího. Ano, naši předkové jsou ti, kteří přežili, a díky tomu jsme tady. Za to jim patří poděkování a úcta. Ale chceme takhle žít pořád? Neměli bychom dar života, který nám byl dán, rozvinout a zúročit ještě víc? A není náhodou to naše přežívání tak trochu na dluh budoucnosti? Kdy už bude na některé věci konečně čas? A budou tu vůbec ještě, až se k nim budeme chtít vrátit? Budeme si pak vůbec uvědomovat, o co jsme přišli a co máme hledat?

Použiji opět příklad z našeho života. Lidé cítí, že to, co jim zprostředkováváme, je obohacuje a posouvá. A tak po nás chtějí víc konání, tedy seminářů, konzultací, setkání, článků... I my si uvědomujeme, jak cenné mohou naše informace i energetická podpora být a není nám lhostejné, jak se ostatní cítí. Těší nás jejich posuny a zpětná vazba. Jenomže jsou tu zákonitosti, které se nedají ošidit.

Aby se mohlo něco kvalitního zrodit, aby bylo co předávat, abychom opravdu měli řešení pro současné výzvy, musíme především žít svůj život, být sami sebou a vytvořit si prostor a podmínky, kdy se ta řešení mohou zrodit. Nehledě na to, že pokud máme přinést řešení opravdu komplexní a dlouhodobě udržitelná, nezrodí se za pár minut. Člověk taky potřebuje 9 měsíců, aby se v těle matky utvořil a vyvinul, než se může narodit do další úrovně.

Když tedy není čas a prostor, nic nového se nezrodí a není co předávat. Tedy pokud nechcete stagnovat a přežvýkávat stokrát omílané recyklované duchovní "pravdy". 

Proto je obecně důležitý odstup, volný čas a prostor pro to, aby věci mohly vznikat a zrozovat se nové možnosti. Jinak se žije ze zkušenosti, energie se nenásobí, nejsou řešení, dochází k vyčerpání - a nastává krize. To je důvod, proč spousta zprvu skvělých projektů a někdy i celých civilizací nakonec zanikla. Vsadili více na akci, konání, budování než na bytí, sebeuvědomování, sdílení a aktualizaci sebe sama. Pokud máte den za dnem rozplánovaný do poslední minuty a zaplněný aktivitami a povinnostmi, plníte jen očekávání druhých, nemáte šanci duchovně růst. (Tady je i jedna z odpovědí na otázku, proč přibývá lidí a zejména dětí s psychickými problémy.)

Je třeba si užít každé dosažené úrovně, všeho nového. Každou úroveň prožít v šíři, zabydlet se v ní. Jinak to ztrácí na hodnotě a je třeba se hnát dál pro nové prožitky. Ale i ty se časem mohou stát obyčejnými a nudnými. Člověk pak toho dělá víc a víc a cítí se stále méně naplněný a spokojený. Vždyť kolik věcí, které by pro naše předky byly zázrakem, se pro nás staly každodenní rutinou?

Bez nových podnětů, prožitků a výzev stagnujeme, ale je fakt, že v současnosti mají lidé spíš problém, že jsou zahlceni  takovým množstvím podnětů, že na ně ani nestíhají reagovat a zpracovávat je. Co s tím?

Máme v současné době obrovské štěstí, protože spojení s vysokovibračními dušemi je v tomto směru úžasnou pákou. Umožňuje nám pohybovat se životem a vyvíjet se rychleji než předchozím generacím, aniž by toho na nás muselo být moc. Když jsme spojení s duší, nepotřebujeme se nutně odstěhovat na samotu u lesa, vypnout telefon, nesledovat zprávy a být potravinově soběstační, abychom se uchovali v rovnováze. S vysokovibrační duší se zvyšuje efektivita a někdy stačí jen malé zastavení během dne, nádech, výdech, abyste se dorovnali. Přesto ten prostor, který si vytvoříte pro sebe, je pořád rozhodující pro to, abyste zúročili vše, co máte v sobě a co v interakci s ostatními vzniká. Obzvlášť pokud máte duši širokou a komplexní.

Neberte to ale jako výzvu k tomu, abyste se na všechno vykašlali a jen se váleli doma. To samo o sobě nestačí. Je to jako vždy o rovnováze.

Přílišná pasivita a nekonání může vést ke stagnaci a následně zániku toho, co bývalo dobré. Jako skvělé jídlo, které se zkazí, když se nesní. To, že něco bylo dobré včera, před měsícem, před rokem, nedej bože před 100 nebo 2000 lety, neznamená, že je to dobré teď. Spousta dobrých věcí se zkazí, když je neprožijeme ve správný čas, ve správných vztazích, v souladu s ostatními.

Vývoj je o balancování, postupu s citem k sobě, ostatním i prostoru. Jedině tehdy, pokud kráčí všechny složky bytí v souladu, je to skutečný vývoj, Život s velkým Ž. V jakémkoliv jiném případě vzniká pnutí, rozpory, polarita a rozpad.

A když procházíme výzvami či krizí, je tato rovnováha ještě důležitější. Nenechejte se tedy strhnout ani k horečné aktivitě a boji ani nepodléhejte pasivitě a rezignaci.

Je třeba jít dál, dělat to nejlepší, co v danou chvílí dokážete, ale nezapomínat dýchat, odpočívat, užívat si, povídat si s druhými, kochat se krásou, zkrátka udělat si prostor pro spojení s duší a otevřít se novým možnostem, aby se ve vás, z vás a z interakce se světem mohla zrodit nová řešení, abyste jen nepřežívali, ale skutečně žili a dokázali se znovu a znovu zrodit na novou úroveň.

A o tom je energetický vzestup :-)

© Iva Uhlířová, 2023.

Článek je určen primárně pro absolventy našich přednášek a seminářů, kde všechny výše užívané pojmy blíže vysvětlujeme. Smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě, s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.